pondělí 19. června 2017

Island: První tři dny

Byli jsme čtyři: M., já, kamarád Tom a kamarád Honza a vlastně si ani nepamatuju, koho z nás napadla jako prvního myšlenka jet právě na Island. Vzhledem k těmto nevyjasněným okolnostem bych se vůbec nedivila, kdybych to tenkrát řekla z plezíru zrovna já. V každém případě šlo o úrodný nápad. M. koupil letenky a kluci polární vybavení. Já jsem si koupila nové plavky, v nichž jsem plánovala strávit týden v kuse v termálních pramenech a ďábelsky rudý SPF filtr na rty, o kterém tady ještě hodně uslyšíte (na rozdíl od plavek).

Hrozně se těším, až budu jednou zazobaná stařena s vyžehleným ksichtem a kufrem z tuleních mláďátek, která bude letecky cestovat v normálních lidských hodinách. Do té doby se budu potloukat po letištích o půl čtvrté ráno před checkinem nejhorších charterových přepážek, které obsluhují zaměstnanci za kázeňské prohřešky a nevhodné sexuální poměry. V umolousaném letadle vládne nejistota a očekávání. Kolik má kdo spodků, kdy na Islandu naposled sněžilo (minulý týden) a koho to vlastně napadlo? Pocit pohodlí nezajistí ani gay steward Martin, co se po kabině plíží jako pokročilý syfilitik a mechanicky filtruje slabou kávu za tři éčka přes přečnívající košili z krátkých rukávů špatně střiženého saka. Za necelé čtyři hodiny jsme na místě.

Den první: Slunce! Ještě před tím, než nastoupíme do letištního autobusu, přivane takový poryv větru, že se mi okamžitě vybaví všechny ty depresívní cestopisy, které obsahovaly stany rozsápané větrem ulátající směrem k Atlantiku, omrzliny a neutuchající hlad. Kupodivu zbytek prvního dne paří slunce. Lehkomyslně odhazujeme dvoje spodky ze čtyř a rozepínáme si zimní bundy, zatímco si místní kluci kopou na trávě balón v tričku a trenýrkách jako u nás. Je deset stupňů a v autopůjčovně si vyzvedáváme Dacii Duster. Podle jizev a bouchanců půjde o holku do nepohody.

Den druhý: Pustina. Také ráno svítí slunce, což povzbudí morálku celé skupiny i přesto, že se v tom vichru nedá pořádně uvařit ani čaj. Po návštěvě gejzíru společně s plným autobusem korejských turistů v bačkůrkách se rozhodujeme pro průjezd vnitrozemím, označovaný v průvodci jako riskantní a zaměstnanci autopůjčovny potom za zcela bláhovou myšlenku, která by nás jistě svévolně nenapadla, ale pro případ je vhodné zmínit, že na tohle se pojištění rozhodně nevztahuje.

Prvních pár kilometrů je fascinujících. Jedeme čtyřicítkou po štěrku a připadáme si jako vozítko Curiosity na první procházce po Marsu. Jsme sami a podle informací v průvodci tenhle stav může trvat klidně dva dny. Potom nás předjedou dva offroady. A v protisměru potkáme Poláky v malém Fiatu (?!). Dojde nám, že s turistickou sezónou na Islandu nebudeme sami už nikdy.

Den třetí: Teplá voda a tvrdý alkohol. Turistické (dez)informace o tom, jak je na Islandu proměnlivé počasí, odhazujeme do stejné škatulky jako lidové pranostiky a urban legends. Už třetí den svítí slunce, v důsledku čehož máme všichni spálené ksichty a hejskovsky jsme odhodili zimní bundy do zavazadlového prostoru. Vítr je stále svině, málokdy se podaří vodu dovést aspoň na okamžik k bodu varu a tak si užíváme raw delikates jako je křupavá instantní polévka zalitá vlažnou vodou a písečnatých kaší.

Míříme do Kjollur, které na mapě vypadá jako impozantní město, oplývající bankomaty, diskontními potravinovými řetězci a liquer storem (na Islandu je dodnes částečná prohibice, takže ve standardním pojetí obchodu ne/koupíte maximálně 2% pivo v přepočtu okolo sto českých korun.)

Kluci odhodili zábrany a díky slabé ozónové vrstvě zažívá moje rudá pomáda na rty boom i mezi pánskou většinou. Na recepci kempu Hveravellir se tak přijíždíme ohlásit jako taneční skupina transsexuálů. Recepční pro nás má dvě špatné zprávy: Naše mýtické město Kjollur je pouze náhorní plošina se dvěma dávno vybydlenými domky. Tou druhou je nabídka europiva se standardní voltáží za 250 Kč za plechovku. To nechceš.

Naštěstí je nedaleko kempu barevná sirovodíková bubláž – a navíc termální jezírko. Odpolední koupel s distingovaným švédským párem je boží. Po osmistupňovém teplotním komfortu je to velkokapacitní parní lázeń.

Za pár hodin v rámci přežití v pustině odpravíme pašovaný kubánský rum a natěšeně se před půlnocí vracíme zpátky ke zdroji tepla. Cestou přibývá prázdných lahví od piv a na místě přetéká lahvemi a lidmi, kteří ale bouřlivě trvají na tom, aby byl pokořen rekord v počtu obsazenosti pramene. Soused Rakušan nás tak na přivítanou opaří horkou vodou chlístající z trubky, potom nás na chvíli převezmou Kanaďani, než se ustálíme v horké náruči černošky z Trinidadu. „Alkohol a termální prameny je jediný možný způsob, jak to peklo tady přežít“, říká nám jediný pravý Islanďan v jezírku a musím mu dát za pravdu, že obojí zajišťuje mnohonásobně lepší komfort, než spacák do -30.


Pár ochutnávek:


Pustina

Smrad zkažených vajec...ale teplo!

Červánky při návratu z nočního koupání kolem půldruhé ranní.


8 komentářů:

  1. Kosa, sauna, chlast a nepárové vztahy se venkocem dají pořídit i tady, ale chápu, TY KULISY k tomu :D. Držím palce, aby ta otlučená holka vydržela.

    OdpovědětVymazat
  2. Pustě závidím.
    Ale ta cena alkoholu mne odrazuje od toho tam jet!!

    OdpovědětVymazat
  3. extláča: Vydržely jsme obě! Jen mám po těch osmi stupních menší termoregulační problémy. Trochu se díky počasí potácím v tom, jestli jsem se z dovolené vrátila, nebo na ni právě odjela:)

    Sejra: Mnohonásobné ceny se bohužel týkaly všeho, ale u alkoholu už to bylo bizarní. Stejně jako u dovezeného ovoce a zeleniny. Bohapustě jsem se těšila zpátky na cider a karotku a mám rozsáhlý materiál na instantní kuchařku. Člověk by nevěřil, co všechno se dá "uvařit" ve vlažné vodě. Párkrát už jsme byli v pokušení házet to radši rovnou do vroucích jezírek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ceny asi teda strašný!
      Honem si dej pivovo doma!

      Teď jsi mi připomněla, že jsem viděla pár dílů ze série o přežití (nevím název, bylo to anglicky) a v jednom si ten hrdina, co se nechal vždycky vysadit z vrtulníku v pustině, uvařil nějaký zvíře v termálním jezírku! - inspirována jinými díly jsem si koupila křesadlo ale nějak mi moc nekřeše.

      Vymazat
    2. Díky za zvěřinovou inspiraci! My jsme teda moc zvířat neviděli, ale byli jsme v pokušení uvařit si tam aspoň vajíčka natvrdo:)

      Vymazat
    3. pokud byly termální prameny dostatečně teplé, tak mužská část výpravy jistě vejce natvrdo měla!

      Vymazat
  4. Teď bych chtěla bejt v teplém jezírku s vlažným vánkem okolo a ledovým pivem v ruce, jojo.

    OdpovědětVymazat
  5. lobo: Popravdě na stanovou romantiku nebyl čas ani počasí, takže to nikdo experimentálně neověřoval (ale zároveň si nikdo nestěžoval - na rozdíl od střevních problémů ze sirné vody).

    Liška: Já bych teď klidně byla v jezírku s vysekanou dírou do ledu, vůbec mi nejde přenastavit si termostat na třicet stupňů!

    OdpovědětVymazat