středa 19. července 2017

Ranní orál s Hugem

Brownies po francouzsku

Dřív jsem si myslela, že prázdniny v Korporátu jsou jeden dlouhý festival promarněných dnů mravenčí práce, kdy se přes škvíry v žaluzii smutně usmíváte na lidi, co se bezstarostně prochází po ulicích odění v havajských vzorech.

Letošní léto začalo tím, že se k nám do na prázdniny přestěhoval Hugo. Francouzský buldoček vypadá jako senior v podstatě od narození, ale Hugo důchodce opravdu je. Táhne mu na deset a tváří se, že je tohle léto a tenhle kancl jeho poslední štace. Pokud nechcete, aby přišel natáhnout bačkory pod váš stůl, nezbývá než se rozdělit o svačinu, nebo dezert, aby šel pro výpalné zas o židli dál. A když jste vegetarián, dost často se vám takhle Hugo nespokojeně navalí celou vahou přes chodidla, artriticky si vzdychne a prudce zasmrdí, jako když přišlápnete fretku. Kolega Jarda, který chodí Huga do našeho korporátu pást, tvrdí, že je Hugo nezištně přítulný a nemá to zapotřebí, protože má doma balík superprémiového krmiva pro geronty, aby se mu leskla srst. Ale minimálně já a Hugo víme, že lesklá srst je poslední, o co tady jde. Chce se přežrat k smrti, aby mu pukly střeva nafecovaný lentilkama, pršutem, mrkvovým dortem a metanem, protože to je daleko blaženější představa, než žrát dalších deset stařeckých let granulované omega nenasycené tuky.

Jako na zavolanou jsme v době, kdy lze do nejvyššího pracovního tempa zařadit kromě stalkingu kolemjdoucích přes žaluzie i zálivku pokojových rostlin, dostali posilu. Danušku jsme zdědili z jiného oddělení a podle mě má kromě věku i celou další řadu motivací a cílů nastavených úplně stejně jako Hugo. Třeba jsem si skoro jistá, že kdyby Hugo dovedl mluvit, probíhaly by jeho telefonáty netrpělivým obchodním partnerům úplně stejně: „Halóó? Dobrý den! Komupak že to vlastně volám? Hihihi!“

Ale nemyslete si, že Danuška nemá silné stránky. Třeba pečení. Nikdy v životě nebylo po stolech rozmístěno tolik závinů nasladko, naslano, nahořko i nakyselo. Kromě toho tady Danuška se svými vlhkými, poctivými bábovkami a wannabe nedbale ob knoflík zapnutou halenkou rozvířila atmosféru erotického dusna i u kolegy Pavla, který mi doteď vnitřně neodpustil, že jsem se infiltrovala do divize a sdílím stůl s jeho nejmilejším serverem. Tolik dvojsmyslných poznámek na buchty a pekáč jste neslyšeli ani v Prostřenu a červenám se při pomyšlení, co bude následovat, až se Danuška jednou pustí do věnečků s krémem.

Včera večer jsme se s M. trochu zapomněli u vína až do jedné v noci, takže jsem ráno vstala s přesvědčením, že dnes nebudu snídat, ani kdyby byla na stole rybízová bublanina. Tím spíš, když jsem našla v poloprázdným kanclu na porcelánovém talířku se zlaceným okrajem hnědé kvádry z hmoty, která mi ze všeho nejvíc připomínala jelito z ovčí krve a loje, kterou jsme si s M. omylem koupili na Islandu.

„Asi brownies?“ ptám se Huga, co přes tu atritidu vždycky rád vstane, když jde o jídlo. Dnes si pro něj ale buď přijde zubatá, nebo je to fakt hnusný, protože nabízený kvádr vyplivne a rozdrobí pod stůl. Což mu morálně vůbec nezabrání ten druhý kousek aspoň olízat a štědře natřít slinama, co mu neustále lítají kolem huby jako mokré koupelnové závěsy.

„Hugo, dopr…“ nechám si zbytek pro sebe, protože když máte doma dvě malý děcka, tak bývá v těchto okamžicích defaultně nastaveno, že neřeknete „do prdele hnus“ a místo toho úslužně běžíte pro ubrousky. Když jsem se vrátila, hromádka drobků pod stolem ještě byla. Zasliněný druhý kousek právě mizel v Pavlovi. „Danča ji má dneska pěkně vláčnou“ pochrochtává si Pavel a víte co? Jsem krysa, ale tohle tajemství zůstane jen mezi mnou a Hugem.



20 komentářů:

  1. A kdoví, jestli nebude chtít konečně otestovat vláčnost i něčeho jiného! (Aneb - pun intended? :))

    OdpovědětVymazat
  2. No, pokud v korporátu vymýšlíte něco jako recept na světový mír nebo na lék na rakovinu, žehnám vašim buchtoidním kratochvílím.
    Dita

    OdpovědětVymazat
  3. Quanti: Kdoví, jestli si Danča neplete knoflíky na blůzce záměrně! Tento případ budu i nadále sledovat!:)

    Dita: To bohužel nemůžu sloužit, Korporát je taková továrna na sny, jako většina ostatních. Aktuálně i na ty vlhké.

    OdpovědětVymazat
  4. Odpovědi
    1. ...a voní:) No co, vždyť jde jen o pár trávicích enzymů navíc, to nemůže uškodit!

      Vymazat
  5. Ty věnečky s krémem mi chvíli trvaly, což je u mě zvláštní, takže pochvala.

    Hugo mi někoho připomíná. Jmenuje se to Řehoř, aktuálně je to kardiak a prostatik v jednom a smrdí, jak kdyby v něm něco chcíplo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že Řehoř není výsledkem předčasného ukončení karantény!

      Vymazat
    2. Sice jsem na starší chlapy, ale i já mám své limity.
      Řehoř je toto: http://zenasmoly.blogspot.cz/2015/08/rehor-spol.html

      Vymazat
    3. Neříkej mi, že ještě žije. To popírá evoluci...No pokud se mu věkem zhoršily i ta obsedantně-kompulzivní zporucha lízání cizích řití, tak je smrad z huby ten nejmenší následek. Spíš se divím, že ho u toho dosud někdo nezadávil.

      Vymazat
    4. Ty věnečky... s krémem... u mě ještě trvají. Jen věnečky nebo jen krém bych asi věděla, ale věnečky s krémem, věnečky s krémem... jakou barvu má ten krém?

      Buldočky mají někteří lidé rádi. Mně se spíš hnusí. A kočky bez srsti taky.

      Vymazat
    5. Já neviděl věnečky s jinou, než s bílou...
      Ale na cukrářské výrobky nejsem odborník.
      ...a je pravda, že k dvojsmyslnému věnečku bych volil krém spíše barvy kakaové...

      Vymazat
    6. Starej smradlavej pes, prázdniny za korporátními okny, nová posila...ale ne, vás na celým postu zaujmou jen krémový věnečky! Teda přesnej recept nemám, ale co si vzpomínám, tak jsem si namíchala asociace na věneček a cream pie zhruba v poměru 1:1. Ale klidně si ho vybarvěte na jakou barvu ho má kdo nejradši jako Galahad;)

      Vymazat
    7. Mám teď takový neodbytný pocit, že jsem to prve měl formulovat trochu jinak. Že jako k tomu věnečku vlastně ani žádnou náplň nepotřebuju...
      Teď už to asi nenarovnám, co?


      Vymazat
    8. Galahad: Já bych zase mohla mít vtíravý pocit, že jsem to měla formulovat třeba jako "ekubo rice cake" a byla by to pořád menší sprosťárna, než chudák nevinnej věneček s krémem v barvě duhy. Ale já říkám ne! Tady se za kakao nikdo nemusí stydět!:)

      Vymazat
    9. Pro moje ucho je "ekubo rice cake" sprosťárna srovnatelná příkladně se slovem "sirka". V krajním případě "lehátko", ale víc už fakt ne. Takže chudák nevinnej věneček má dost místa k manévrování;-)

      Vymazat
  6. Hugo je dobrej exemplář.
    U předchozího zaměstnavatele jsme měli v kanclu kocoura. Kdysi byl bílej, měl každý oko jiný a jmenoval se Karel. Byl to taky starej pán a měl rád svůj klid. Takže většinou chrápal ve výdejně v nějaký krabici, kam jsme nikdy nedokázali pochopit, jak dokáže protéct. Největší sranda s nim byla, když měl někdo jídlo a on přišel žebrat. Člověk mu blahosklonně nabídl šunku, ale Karel místo ní radši sežral rohlik.
    U současného zaměstnavatele nám občas jeden ajťák přivede dítě. S tim taky neni sranda. To je jen hlučnější než všechny moje dohromady...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás jsou pozůstatky různých dětských návštěv v podobě počmáraných zdí od zvýrazňovače dodnes. Zase je dobrý podívat se na to dětskýma očima. Ty naše při poslední návštěvě vyšťáraly z kouta monstrózní pastičku, co by mohla klidně zabíjet koťátka, ale vzhledem k přirozenému výskytu koťátek v Korporátu bude spíš primárně určená k vybíjení zmutovaných potkanů. Někdy je fajn si dotvořit obrázek, co se tam děje v noci - od té doby už tam nenechávám volně pohozené sušenky po stole:)

      Vymazat
    2. Zmutovanýmu potkanovi bych ty sušenky možná radši i nechal. Si pamatuju, co dokázaly sežrat potkanice, co jsme chovali se ženou. Takže než aby ti sežral židli, to mi přijde lepší obětovat nějakou tu polomáčenku.
      I když polomáčenku ne, o ty já se nerad dělim i s lidma. Ale zlatý oplatky klidně.

      Vymazat
    3. Hele tu moji zděděnou židli s centrálním flekem (patrně organického původu) bych potkanům naopak ráda nechala sežrat až do posledního kolečka.

      Vymazat
    4. Jo aha...
      No já na židli v práci žádnej centrální flek organickýho původu nemam. Ale kolečka mi asi nějaký krysáci žrát choděj, protože ať si sednu kam si sednu, vždycky tam je nějaký kolečko ruplý...

      Vymazat